1. Zjistěte, jak děti situaci vnímají
Nejprve se ptejte, jestli potomci chápou, co se kolem nich děje, a nechte je současný stav vysvětlit vlastními slovy. Tím podchytíte některé strachy a mylné představy hned v začátcích.
S velkou pravděpodobností si i nejmladší členové domácnosti uvědomují, že se kolem nich děje něco neobvyklého. Určitě se netvařte, že je vše v pořádku, a situaci nezlehčujte. Zeptejte se, čeho konkrétně se dítě bojí.
Náš tip: Pokud nejsou děti zrovna povídavé, nakreslete s nimi obrázek jejich strachů.
Některé děti se cítí dotčeně a rozzlobeně, že nemohou do školy nebo školky za kamarády, na hřiště nebo k babičce. Uznejte jejich pocity a nijak je nesnižujte.
Nabídněte alternativní možnosti – například s kamarády či prarodiči si může dítě zatelefonovat nebo se vidět přes videohovor. Místo hřiště si společně postavte opičí dráhu. S náhradním plánem nepřicházejte jen vy, zeptejte se dítěte, co by mu pomohlo nebo jak by šlo situaci vyřešit, aby se v ní cítilo dobře.
Častou obavou je strach z vlastní smrti nebo smrti někoho blízkého. To je pro mnohé rodiče komunikační oříšek i v běžné době.
„Hovorům o strachu ze smrti se nevyhýbejte a neposkytujte dětem falešné útěchy. Byť dobře míněným rychlým utěšením dítěte například slovy ‚Ale neboj se, nikomu se nic nestane,‘ nepřidáváte potomkovi na klidu, ale z konverzace utíkáte.”
Zuzana Masopustová, dětská psycholožka
Zlehčováním situace dětem neprospějete. Pokud obavy mají, potřebují o nich především mluvit. • MALL.CZ
Podle doporučení odborníků potlačení u obavy ze smrti nezafunguje. Raději dětem otevřeně přiznejte, že i vy máte strach, protože to riziko opravdu hrozí. Některým dětem také pomáhá vysvětlení funkce strachu. Ten totiž není jen něco nepříjemného. Ve snesitelné míře strach pomáhá, protože nás upozorňuje na možná nebezpečí.
„Rodič by měl dítě ujistit, že chápe jeho strach o lidi, které má rádo, že takové obavy jsou přirozené. Měl by ale pak dítěti i pomoci se strachem žít a regulovat ho tak, aby nebyl paralyzující a neustálý.”
Zuzana Masopustová, dětská psycholožka
2. Přiznejte, že sami také nevíte
Situace ohledně koronaviru je pro všechny nová a na její vývoj nemají jednotný názor ani odborníci. Proto dětem nepředkládejte jeden jasný scénář, na který by se mohly upnout a následně se cítit zrazeně, kdyby se nenaplnil.
„Mnozí rodiče se dostávají do nové pozice. Nyní nejde ani tak o předávání pravdy, jako o schopnost naučit se společně žít v mírné nejistotě.”
Petr Sucháček, pedagog a odborník na nenásilnou komunikaci
Ačkoliv nejistotu, stejně jako strach, vnímáme většinou negativně, potřebujeme se nyní přeladit na to, že nejistota je normální.
„Nemyslím si, že čím větší množství informací získáme a předáme dětem, tím se budou cítit bezpečněji. Raději upřímně sdílejte své obavy, vyslechněte děti, nezlehčujte jejich pocity a buďte tu pro ně.”
Petr Sucháček, pedagog a odborník na nenásilnou komunikaci
3. Předejte informace o nemoci
S ohledem na věk vysvětlete:
- co je to koronavirus,
- jak se projevuje,
- co o něm už víte
- a jak se proti němu chráníte.
Náš tip: Co jsou to viry, jak do těla pronikají a co s námi dělají dobře vysvětluje francouzský seriál Byl jednou jeden život. Podívejte se na něj s dětmi nebo si na pomoc vezměte obrázkovou encyklopedii.
>> Encyklopedie na vzdělávání se s dětmi najdete na MALL.CZ. <<
Tipy, jak odpovídat na časté otázky dětí. Buďte upřímní, držte se faktů a přiznejte, že na všechny otázky nemáte odpověď. • MALL.CZ
Děti informace často překroutí nebo si špatně vyloží něco, co zaslechnou v televizi. Proto se jich pravidelně ptejte, jestli chápou vše, co se kolem nich děje, a jestli něco nepotřebují dovysvětlit.
4. Vysvětlete, jak každý plní svůj kus práce
Pro děti jsou stále nová opatření matoucí a často nechápou, proč nastávají. Proberte s nimi proto, jak každý plní své úkoly a snaží se při tom chránit sebe i ostatní:
- Doktoři pomáhají nemocným.
- Vědci hledají lék.
- Policisté, hasiči nebo vojáci dohíží, aby všichni dodržovali pravidla, která nás ochrání.
- Učitelé zadávají dětem práci, aby se dál mohly vzdělávat a užít si zasloužené prázdniny.
- Všichni na veřejnosti nosí roušky, důkladně si myjí ruce a nepotkávají se osobně s dalšími lidmi.
„Řekněte dětem, že ačkoliv je situace složitá, existují záchytné body. Jsou zde lidé, kteří vývoj epidemie sledují (epidemiologové, hygienici atd.) a ti vydávají doporučení, která by měla vést ke snížení rizika nákazy. Proto se jejich radami musíme řídit.”
Zuzana Masopustová, dětská psycholožka
Podle dětské psycholožky je vysvětlení zodpovědností důležité. Když je dobře dítěti nastíníte, předejdete následnému rozvoji nekontrolovatelných strachů a nutkavého chování – dítě by například mohlo i po zrušení aktuálních opatření chtít chodit v roušce nebo si neustále dezinfikovat ruce.
5. Ukažte, kde může být užitečné dítě
Předejte ve zmatené době alespoň část zodpovědnosti a kontroly nad situací i dítěti. Vymyslete společně, jak by se mohlo dítě zapojit:
- nosit venku roušku,
- zavolat prarodičům, aby jim udělalo radost,
- pomoci se šitím roušek,
- neplýtvat jídlem, aby rodiče nemuseli tak často na nákup
- nebo přidat pár korun z kasičky na sbírku.
Náš tip: Jestli se dítě v roušce cítí nepohodlně, udělejte z jejího nošení hru. Děti v našem okolí nejvíce baví předstírání, že jsou doktoři nebo si po nasazení roušky hrají na maskované ninji.
7. Dopřejte si čas i na sebe
Otázky dětí nevymizí po jednom rozhovoru, odpovídejte na ně proto pravidelně a trpělivě. Kvůli riziku psychického vyčerpání věnujte každý den pár minut i sobě. Najděte si něco, co vám dobíjí baterky a nešiďte se.
- Zavolejte si se svými známými nebo je přes videohovor pozvěte na virtuálně zprostředkovanou večeři či skleničku.
- Zacvičte si.
- Dejte si horkou koupel nebo dlouhou sprchu.
- Pusťte se oblíbený film nebo si přečtěte knihu.
Nezapomínejte, že v tom jsme společně. Ušetřete si starosti se zásobami nebo nákupem vybavení a objednejte vše pohodlně z bezpečí svého domova.
A aby vám nic neuniklo, sledujte nás na sociálních sítích – jsme na Facebooku, Instagramu i na YouTube.
