Proč se dřevěným podlahám říká vícegenerační? Když je třeba opravit poškozenou vrchní vrstvu dřeva, při jednom broušení se podlaha ztenčí asi 0,5 až 1 mm. To znamená, že dřevěnou podlahu s užitnou vrstvou 4 mm můžete brousit 2 až 3krát (v průměru se broušení doporučuje jednou za 15 let).
Kam se hodí, a kde ne
Jednou z mála nevýhod dřevěných podlah je jejich nižší odolnost vůči mechanickému poškození – vadí jim hrubý písek, drápy čtyřnohých miláčků nebo vlhkost, stejně jako příliš suchý vzduch. Proto nepatří do vstupních prostor bytů. Zvažte také, zda ji opravdu chcete v kuchyni. Naopak ideální bude dřevěná podlaha v ložnici a v obývacím nebo dětském pokoji: je hřejivá a výrazně tišší než laminát. Pokud dřevo přilepíte, hluk způsobený pohybem ještě výrazně snížíte (pokládka se tím ovšem o něco prodlouží i prodraží).
Kvůli módnosti i snížení hluku se velmi oblíbenými stávají exotické dřeviny (tedy třívrstvá podlaha s masivním povrchem, kde spodní vrstvu tvoří korková vrstva, která zajišťuje zvukový útlum až 14 decibelů!). Bývají odolné i vůči změnám vlhkosti
|
Co si lze pořídit |
Vlhkost a tvrdost
Pro výběr konkrétní dřeviny a provedení je velmi důležitá vzdušná vlhkost v místnosti, která se během topné sezóny může měnit. Relativní vlhkost vzduchu pro dřevěné podlahy se má pohybovat kolem 45 až 60 procent. Jestliže výrazně klesne, když více zatopíte, dřevo se vysušuje, parkety zmenšují svůj objem a vznikají spáry (norma připouští spáry 1,5 mm). Při zvýšené vlhkosti zase dřevo bobtná a zvětšuje se. Proto se zejména do novostaveb doporučuje dodržovat takzvané dilatační spáry kolem zdí, a to 8 až 15 mm, které zakryjí lišty. Každé dřevo reaguje na změny vlhkosti jinak, nízkou stabilitu mívá buk, olše, ořech, vyšší nabízí teak, akát nebo dub. Dřeviny mají také různé stupně tvrdosti, které udává Brinellova stupnice. K tvrdým se řadí třeba buk a dub, mezi měkké pak dřevo tuzemských jehličnanů. A z čeho vybírat? Možností je celá řada - palubky, vlysy (parkety), kazety, mozaikové parkety, průmyslová mozaika (kantovka), dvou nebo třívrstvé podlahy a další.
Kdo chce použít podlahové topení pod dřevěnou podlahu, musí počítat s tím, že snese maximální teplotu do 27 °C, při teplotě nad 30 °C se ničí. Aby se výrobci chránili před reklamacemi, používají tepelné plomby, které se ukládají na několika místech pod podlahou. Při překročení teploty se plomba znehodnotí. A pokud by teplota znovu (podruhé) překročila stanovenou hranici, podlaha vám to dá jasně najevo – bude se deformovat.
Lak, nebo olej?
Dřevěné podlahy už dnes nikdo nechce pastovat nebo drátkovat, proto se povrchová úprava dokončuje lakem, voskem nebo olejem. Ten se sice "vychodí" a není tak odolný jako lak, opravu však zvládnete za pár minut – stačí použít třeba olejovou utěrku (k dostání v prodejně s podlahovými krytinami). Utěrky poslouží i k vyčištění skvrn – nejdříve použijte speciální mýdlo, potom problematické místečko přetřete utěrkou. A když se poškodí lak? Pak je třeba celou plochu přebrousit a opět natřít. Na podlahu ošetřenou olejem však už lak nelze použít. Pozor také na druh zvolené dřeviny, olej přispívá k jejímu ztmavnutí nebo žloutnutí. K olejování, případně voskování (pokud jste už zkoušeli, víte, o jak pracnou úpravu jde – což je důvod, aby se používala spíše na menší plochy) se zpravidla doporučuje buk, dub a javor, nikoli však merbau, třešeň nebo olše.
